Travel | Autoportraits | Reportage | Wedding | Fashion | Other stories | Mobile

neděle 8. ledna 2017

I feel emotional landscapes. They puzzle me.

Island

Na začátek jsem chtěl napsat něco jako "Tak konečně", jenže to by byla přetvářka. Island jsem totiž na cestovním seznamu dočasně přehlížel, protože mi trochu vadil ten velký "hype", který teď okolo sebe má. Jenomže pak jsem narazil na akční letenky a všechno tohle jsem hodil za hlavu. 

A dobře jsem udělal. Bylo to neskutečně skutečný. Šíleně jsem se zamiloval (asi tak srovnatelně jako předminulé léto do Azor).

Byl jsem v šoku, jak je na Islandu všechno daleko intenzivnější. Když pominu pocitovou teplotu vzduchu (byla polovina listopadu), tak třeba barvy. Odstíny oblohy, trávy, mechu, vody; oh bože, nikdy jsem neviděl tolik barev v přírodě. A ty struktury skal, kamenů, ledu. Když jsem probíral fotky, všechny ty pocity se mi vrátily. Zatím jsem je nestačil vstřebat.

Téměř jako vždy, tak i na Islandu jsem si dělal poznámky. Nedokážu je zapasovat do vět, takže tady jsou jen jako body:

  • Noční vlny severního Atlantiku byly nejrozzlobenější vodou, kterou jsem kdy viděl a slyšel.
  • Na Islandu mají ty nejpohodlnější postele, v kterých jsem kdy spal.
  • Slunce vstávalo v 10:00 dopoledne a usínalo v 16:30 (byla polovina listopadu).
  • Zvuk tání ledovců je mega.
  • Mít tvář ošlehanou islandským větrem je super.
  • Skupiny Asiatů "vybavených" Airmaxy mě vzhledem k celkem (všudy)přítomnému ledu, sněhovým vánicím, vodním brodům celkem zaskočily.
  • Islanďané jsou (asi) důvěřiví. Když jsme přijeli do Víku k supermarketu, stálo tam nastartované auto s klíčky uvnitř a nikdo v něm. Pán byl v obchodě a nakupoval, dlouho. Ještě déle než my. 
  • Jednu noc jsme sami spali v domečku na menším kopečku, kde v noci foukalo tak extrémně, až to vypadalo, že odfoukneme i s tím domem někde do pryč. O půlnoci pak vypadla elektřina a ve 2:00 ráno prý někdo chodil po chodbě. Možná meluzína.
  • Dejte si pozor, kam šlapete. Dvakrát za sebou jsem se až po stehna propadl do smradlavý bažiny.
  • Björk v jednom rozhovoru řekla, že na Islandu žije 250 000 lidí a 400 000 ovcí - což už, jak tak koukám, dávno neplatí. Současně to je prý 323 000 lidí a 800 000 ovcí :))

Akorát polární záře se nám neukázala, nevadí, snad příště...

úterý 27. prosince 2016

2016

Mým asi vůbec nejoblíbenějším citátem je: I cesta je cíl.

Chtěl jsem vám dát update toho, co se vlastně stalo v mém fotoživotě během (téměř už) uplynulého roku. Vybral jsem čtyři body, které považuji za hlavní milníky:


Stěžovat si nechci a nemůžu. Vždyť jsem mnohdy ani sám nevěřil, že se to vážně stalo.

A vůbec, když se dívám na mojí tvorbu, která vznikla během uplynulého roku, tak cítím změnu, možná posun..? Ono zdaleka ne všechno, co jsem za tu dobu vytvořil, už spatřilo světlo internetu. Přišel jsem totiž na to, že určité věci-nápady by měly uzrát. Ať už ty, které reálně vznikly, tak i ty, které nevznikly a zatím jsou jen spletí slov ve formě poznámek. Jednoduše, zpětná percepce má jednoznačně něco do sebe. Já díky ní nacházím nové souvislosti, které mi předtím zůstaly utajeny a má za následek i posouvání mých vizuálních hranic.

Tak uvidíme, co bude dál...


čtvrtek 22. prosince 2016

Gabi + Huy

A na závěr jsem si nechal tuhle. 

Srpnové nedělní ráno. Bylo zrovna po dešti. Jel jsem lesem, pořád hlouběji a hlouběji, až jsem ji konečně uviděl. Chatu na mýtině, kde holky zrovna trhaly kapradí a květy na nevěstinu kytici. Ach, ty mechy všude okolo. A ta ledově chladná voda ve studánce. A vůbec, všechno tam...

Víc už psát nebudu, pojďte se podívat na nedělní česko-vietnamskou svatbu na Šumavě...