Travel | Documentary | Self-portraits | Wedding | Portraits | Concepts | iPhone

pátek 19. prosince 2014

~Prosnění~

Focení kolekce nočních košil pro návrhářku Josefínu Bakošovou. O kolekci si můžete víc přečíst -zde-.

models: Petra Nesvačilová, Kristina Netíková, Terezie Kovalová
styling/designer: Josefina Bakošová / Chi-chi
make-up: Kristina Ptáčková – Králová, Douglas Make-Up Artist
production: Kitti Nedvědová

pro2_5 PRO2 PRO3_2 PRO5 PRO7_2 PRO7_4 PRO7_5

pondělí 8. prosince 2014

České Švýcarsko

Ráj na zemi. Proto vám nebude vadit ani situace, kdy se tam v totální tmě ztratíte uprostřed lesa a nevíte kudy ven. Jediný, co vás pak překvapí je stánek s klobásama a pivem přímo pod skoro-sedmým divem světa Pravčickou bránou. Všechny fotky na internetu ho totiž dobře skrývaj.

IMG_7794 IMG_7800 IMG_7817 IMG_7890 IMG_7920 IMG_7921 IMG_7933 IMG_7949 IMG_7968 IMG_7970 IMG_8004 IMG_8020 IMG_8024

úterý 2. prosince 2014

Óda

Je večer. Stojím na skále, která je na tajným místě, o kterým vám nepovim. Naschvál si očima rozostřím obraz, aby světla z baráků vypadaly jako když fotíte vánoční světýlka a pohnete si s ostřícím kroužkem. Všechno je neurčitý, strašně abstraktní, krásný. A jak jsem vysoko, hluk z ulice se promění v příjemnej šelest velkoměsta.

Už je to rok a čtyři měsíce, co jsem se přistěhoval do Prahy. Pamatuju si, jaký to pro mě ze začátku bylo. Kluk, kterej spadl do urychlovače času. Tak bych se popsal. Všecko šíleně letělo. Čtyřikrát jsem dobil tříměsíční Opencard a bylo to. Než jsem se stačil rozkoukat, byl konec zimy, konec jara, s létem přišli hulákající turisti v opilosti pod oknama a já vnitřně explodoval. Odešel jsem z centra směrem na okraj. Konečně můžu vyjít ven i s botama od bláta, aniž bych měl špatný svědomí. Už žádnej beton.

Musim teď autobusem do kopce. Autobusem, do kterýho bych každýmu doporučoval brát si helmu, protože řidiči se zatáček nebojí. Stejně ale, někdy se mi nechce ani vystupovat, když omylem vypnu hudbu a zaposlouchám se do konverzace dvou starších životem zhrzených paní nebo malýho anglicky hovořícího kluka a jeho mámy.

Hodně jsem toho za ten rok naběhal. Vlastně, já už Prahu proběhal křížem krážem. Běhání je nejlepší. Zjistil jsem, že nejvíc věcí mě napadá, když běžím. Jen, je toho tolik, že většinu zase hned zapomenu, protože si to nemám kam rychle poznačit. Baví mě probíhat okolo lidí a na sekundu postřehnout jejich výrazy v tvářích. Někdy hořký a jindy tak milý, že mám hned ještě o kus lepší odpoledne. Btw. minulej listopad jsem běžel svůj první a zároveň poslední (crossovej) závod. Bylo to strašně nepohodlný, nejsem soutěživej typ.

Vlastně by mě zajímalo, kdo a jak programuje semafory na křižovatkách. Nebo, proč často potkám tři tramvaje č. 22 jedoucí za sebou zrovna když potřebuju dvanáctku. Mám ještě mnoho otázek, na který si teď nevzpomenu.

Pusťte si Arcade Fire - Afterlife.

0PHA1 0PHA2 0PHA3 0PHA4 0PHA5 0PHA6 0PHA9 0PHA10