Zobrazují se příspěvky se štítkemautoportréty. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemautoportréty. Zobrazit všechny příspěvky

15. 12. 2019

ZMĚNA JE ŽIVOT

Rozhodl jsem se udělat celkem razantní krok a nepíše se to vůbec snadno. Nadále už nebudu přispívat na tento blog. Poslední měsíce jsem uvažoval nad celkovým vizuálním i informačním sjednocení mojí online identity a přišel jsem na to, že bude lepší, když budu mít všechno pod jednou střechou.
A to na mém obrozeném webu www.martinfaltejsek.cz, na kterém jsem se rozhodl vytvořit i nový nepopsaný blog.

Tento blog Unarmed Deer Hunter jsem založil v roce 2011 a za těch necelých 9 let tu vznikla řádná historie. Dívám se a je to přesně 367 příspěvků. Mazat ho však rozhodně nehodlám. Tu a tam si sem sám zajdu prolistovat minulost. Blog je skvělá platforma, kde člověk může vidět svůj progres a pomocí fotek se přemístit nazpět. Proto v příspěvcích z mých cest nebo jiných fotozážitků hodlám pokračovat dál. Teď už však na technicky i designově vyspělejší platformě, která umožňuje dát fotkám novou dimenzi.

NOVÝ BLOG NAJDETE ZDE: www.martinfaltejsek.cz/blog


Můžete se tam přihlásit k odběru novinek na blogu pomocí RSS kanáluwww.martinfaltejsek.cz/blog?format=rss nebo pomocí e-mailových upozornění - formulář dole na stránce.



14. 1. 2019

Já v krajině. Krajina ve mně.

Pryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryč.
Dalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodaleko.

Na několik dnů jsem odcestoval na nespecifikovaný místo. Bylo to tam skvělý. Všude okolo mně byly nekonečna. Byly mlhy a zároveň byl sníh. První sníh, kterej mi hlasitě křupal pod nohama, protože jsem měl podrážky s vysokým vzorkem. Chodil a jezdil jsem krajinou, nikde nikdo. Jen ta mlha. Neviděl jsem nikam. Meditoval jsem, tancoval jsem, přemítal jsem. Bylo to příjemný.


27. 12. 2018

VSOHL

Tohle je moje nový já. Rozhodl jsem se určitý věci přehodnotit. Být víc jinej. Víc takovej, jakej chci být a jakej mám být. Dělat to, co mi nejvíc voní.

Tohle video je soukromá, i když veřejná oslava mýho novýho reálnýho niterna.


_______________________________________

Screeny z videa:

6. 8. 2018

KRUMKRUM

Občas se cítím dvojitě. Někdy trojitě. Sem tam i vícero. Zjistil jsem, že to má co do činění s mým znamením Blížence. Je to komplikovaný.

A vlastně není to jen o mně. Je to o tobě. Je to o nás. Jsou to naše brnění, za kterými se skrýváme, naše tajný skořápky, pod kterými se měníme. Všechno se mění. Chtěl jsem demonstrovat občasnou odtažitost k světu, i když vlastně konkrétně k lidem. Odtažitost, která je vyvolaná, pro mě osobně, přílišným kontaktem s okolím. Na první pohled se vše může zdát úplně jinak, než reálně je. Vnitřní boje, které nikdo nevidí. Boje, které se dějí tam daleko za oponou. Existuje mnoho druhů lidí a s každým tím druhem se bavím jinak. Je to někdy docela vyčerpávající.

Tahle série je o našich ukrytých alteregách.

Krumkrum byl název pro alterego, které jsem si spolu se sestrou vymyslel v dětství. Bylo to monstrum, které za nás překonávalo strach. Mám ho spojené s tímhle místem, konkrétně okrajem našeho maloměsta Lanškrouna, kde jsem fotil celou sérii. Jako děti jsme tam chodili často.

──────────────────────

Tento soubor autoportrétů vznikl jako moje klauzura za 2. ročník na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (ITF). 

Všechny převleky jsem si vymýšlel sám & díky mami za pomoc při výrobě!

PS. dole pod fotkami najdete i backstage z procesu tvoření...



BEHIND THE SCENES:
Nápad na vytvoření téhle série se mi v hlavě rodil už docela dlouho. Respektive ne takhle rozvinutý, byly tam jen náznaky. Až teď v květnu jsem se do toho konečně pustil, jelikož se blížil konec akademického roku a já pořád neměl klauzuru. Tímhle projektem jsem si hlavně chtěl vyzkoušet zase něco, co jsem ještě nedělal. Taky v tu dobu ve mně vrcholila posedlost & fascinace nejrůznějšími materiály a strukturami. Celkově jsem nad přípravou focení strávil 4 dny než jsem sehnal všechny potřebné materiály a věci. Jinak mami ještě jednou díky za pomoc při výrobě obleků. Ono samotnou výrobu bych nazval jakousi promyšlenou improvizací. Focení zároveň bylo mojí první zkušeností s aplikací fotopozadí do exteriéru a musím přiznat, že tak náročný jsem to nečekal. Hlavně kvůli větru, který si s papírem dělal co chtěl.  

15. 3. 2018

THE SUBURBIA PROJECT

Přes cestu se mihla černá kočka. Byla tak rychlá, že jsem stačil vidět jen černou skvrnu. Vlastně, možná to ani nebyla kočka, kdo ví. Mám rád temno-temnou noc, protože věcem, které za denního světla vypadají obyčejně, dává zcela jinou moc. Situace a věci, které zřetelně vídáme dennodenně, pak vypadají daleko méně jednoznačně. Občas, když se ocitnu v noci za městem, tak zavřu oči a poslouchám šum spícího města. Je tichý, je konstantní, je uklidňující. Dává mi to pocit volnosti a chvílemi až nespoutané vervy.

Projekt „Suburbia“ bych proto nazval honbou za nacházením intimity noci a samoty v jindy rušném městě. Projektu se věnuji v Lanškrouně podle pocitů občasně od dubna 2016.

────────────

Tenhle projekt byla moje klauzurní práce za 1. ročník na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (ITF). A pokud si to zrovna prohlížíte za dne, tak se vraťte ještě jednou večer. Uvidíte věci, které za denního světla vidět nejdou...

10. 3. 2018

Martin Faltejsek: Stav beztíže

20.1. ─ 1.4.2018
Městské muzeum Lanškroun, nám. A. Jiráska 1, 563 01 Lanškroun

Otevírací doba:
po: zavřeno
út-pá: 9–11:30, 13–16
so-ne: 13–17

Aneb moje historicky třetí čistě solo výstava. Chci vám ukázat pár fotek, jak to vypadalo 20.1. na vernisáži, kam vás prý dorazilo přes 200, tyjo! Děkuju strašně moc! Bylo to velký.

A vy ostatní, kteří jste výstavu zatím ještě nestihli, tak máte čas do 1.4.2018!

Odkaz na články o výstavě:
rozhovor pro aktualne.cz
rozhovor pro Orlický deník
videoreportáž z vernisáže
článek na lanskrounsko.cz

Fotky z vernisáže od Radka Lepky:

16. 1. 2018

STAV BEZTÍŽE / videopozvánky na výstavu

Chci vás vzít do mých krajin a lesů, kde se to všechno stalo. Do míst, která jsou mým rajonem a teritoriem. Do míst, kde když zavřu tělesné oči, tak přesto vidím vše.

Autoportréty fotím už hodně dlouho. Vlastně můžu říci, že od mých fotografických začátků v roce 2008. Ucelená idea souboru autoportrétů focených doma v okolí Lanškrouna vzešla, až když jsem se odstěhoval do Prahy. Začal jsem si tam uvědomovat, co pro mě znamená slovo doma. Vystavené autoportréty z rozmezí let 2012 až 2017 jsou mými terapeutickými útěky z betonové džungle, úniky od rozlítané reality a restartováním sebe samého. Lanškroun je totiž to Doma s velkým „D“. Tam to všechno začalo.

Více než srdečně Vás tímto zvu na vernisáž mojí výstavy s názvem „Stav beztíže“.
Vernisáž: 20.1.2018 v 15:00 v Městském muzeu v Lanškrouně.
Samotná výstava bude trvat 20.1. ─ 1.4.2018.

Odkaz na Facebook událost: link

9. 2. 2017

ZROZENÍ

Jak to všechno začalo, jak se to vyvijí, jaký to bývá. Všechno se to opakuje, míchá a střídá. Bývá to všelijaký, divoký i nijaký. Téhle éře jsem dal název ZROZENÍ, protože to tak cítím.

Aneb, ještě než přijdou fotky, tak tady jsou videa. Autoportrétní.


27. 12. 2016

2016

Mým asi vůbec nejoblíbenějším citátem je: I cesta je cíl.

Chtěl jsem vám dát update toho, co se vlastně stalo v mém fotoživotě během (téměř už) uplynulého roku. Vybral jsem čtyři body, které považuji za hlavní milníky:


Stěžovat si nechci a nemůžu. Vždyť jsem mnohdy ani sám nevěřil, že se to vážně stalo.

A vůbec, když se dívám na mojí tvorbu, která vznikla během uplynulého roku, tak cítím změnu, možná posun..? Ono zdaleka ne všechno, co jsem za tu dobu vytvořil, už spatřilo světlo internetu. Přišel jsem totiž na to, že určité věci-nápady by měly uzrát. Ať už ty, které reálně vznikly, tak i ty, které nevznikly a zatím jsou jen spletí slov ve formě poznámek. Jednoduše, zpětná percepce má jednoznačně něco do sebe. Já díky ní nacházím nové souvislosti, které mi předtím zůstaly utajeny a má za následek i posouvání mých vizuálních hranic.

Tak uvidíme, co bude dál...