Travel | Autoportraits | Reportage | Wedding | Fashion | Other stories | Mobile

středa 14. srpna 2013

Johnny the Adventurer

Jako malý jsem si hodně stavěl obývákové bunkry z polštárů, schovával kuřecí kosti do lesa, vařil lektvary nesmrtelnosti, v pískovišti budoval přehrady a snil o vlastní značce mobilních telefonů. Achjo, dětství! Co jste nejradši dělali vy?

30 komentářů:

  1. Nejradši jsem ležel v trávě a koukal na mraky. A letadla.

    Což mi zůstalo do dnes.

    OdpovědětVymazat
  2. Bunkry z polštářů jsem stavěla taky :-) Ale nejraději jsem dávala dohromady "poklady" z různých drobných předmětů a ty pak zahrabávala v lese a následně je vyhrabávala a kontrolovala. Hm, třeba bych tam nějaký ten poklad ještě našla...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jojojo pokladny! my taky milovali takový ty umělý peníze, hehe

      Vymazat
    2. Peníze jsem kreslila na papír. Docela mě zklamalo, že pak vybledly.

      Vymazat
  3. Vzala jsem všechny schované pohlednice mojí babičky, dala je do veliké tašky. Dala jsem k sobě dvě židle a začala je pak babičce roznášet a nabádala jí, aby poslala někomu pohled, přičemž ona ho donesla ke dvěma židlím, já je vzala, a pak jí je donesla, že jí někdo poslal pohlednici. A nebo jsem lezla po stromech...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je psycho! já si ještě dělal tiskárnu z televize - mezi televizním stolkem a televizí byla taková úzká černá díra a hrozně mě fascinovala]]]

      Vymazat
  4. běhala po louce a chytala motýly do sklenice, s klukama si hrála ve vysoký trávě na indiány, stavěla bunkry z dek a bráchovi jsem nakecávala, že ve skleněnce vidím budoucnost.. :)

    tiskárna mě pobavila! něco takovýho jsem taky dělala! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. skleněnky!! jaaaaj ty byly taky skvělý, ještě když vevnitř měly takový to krásný ... jakože duhovku :D

      ahahaa

      Vymazat
  5. Bunkry... jednoznačně.
    Já vařil ze surovin, které jsem našel na pískovišti a taky jsem kopal obří díry a lovil do nich děti. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem si nejradši taky stavěla bunkry z polštářů, vařila v lese polívky z bláta a pak úplnej protiklad, pořád jsem si hrála na to že jsem popelka a přebírala jsem barevný těstoviny:D Jinak opět dokonalé fotky. :)

    OdpovědětVymazat
  7. přehrady a tunely na pískovišti jo! a v zimě zase ty obývákové bunkry:) ještě jsem míchala různé "jedy" (zubní pasta, máminy odličovače a bůhvíco, jar atp.) na pavouky:D

    OdpovědětVymazat
  8. tiež som najradšej staval bunkre :D bolo to skvelé... super fotky! :)

    OdpovědětVymazat
  9. U babičky na zahradě jsem děsně ráda stavěla domečky pro skřítky v kořenech stromů, vařila z písku a bláta ve starých hrncích, střílela jsem z luku, hrála si v domku, co mi děda postavil, vozila se na tragači a ve starém žebřiňáku a hrála si na půdě mezi krámama...taky padala z lípy na zadek (a jednou taky na záda, mám tam doteď jizvu od nějakého šutru. Doma to nebyla taková romantika, to jsme si dělaly s mladší segrou čajovnu pod stolem nebo bunkry v křoví se staršíma děckama...a občas jsme se převlíkli do plavek, nasadili brýle, roztáhli deky a deštníky (jako slunečníky přece :) a dělali jsme, že jedem k moři..tyjo, úplně mě to dojalo!
    Fotky jsou boží, přesně takhle má vypadat dětství :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. z písku a bláta! jo to bylo super!
      já mám jizvu v hlavě, protože mě někdy dávno strefila kámoška kamenem, haha

      děkujiii)))

      Vymazat
  10. bunkre si robím ešte doteraz. ako malá som mala svoje špeci miestečko v lese, kde som sa hrávala na divožienku/indiána - podľa toho, či som niekde našla nejaké pierka alebo nie. a potom prišli iní ľudia a na mojom miestečku je už minimálne o trištvrtinu menej stromov. od maličkého malička som milovala vyvaliť sa niekde na kopčeku a v noci sledovať hviezdy a vymýšľať si rôzne príbehy alebo len ležať a počúvať moje obľúbené songy. a taktiež už celé roky, hádam aj viac než jedno desaťročie milujem dinosaury a tučniakov.
    a príbehy v každej forme - film, kniha, rozprávané niekde pri ohni... najmä tie indiánske a celkovo príbehy rôznych starých kmeňov a národov vtedy majú svoje čaro.
    oh a na záhrade som so starou metlou a penovými loptičkami (z bezpečnostných dôvodov) trénovala metlobal, aby som bola pripravená, keď mi raz príde list z rokfortu.

    hoci čoraz viac počúvam, že už je čas vyrásť a tak trochu aj cítim, že istá etapa môjho detstva sa s posledným hary potterom skončila (ha! epilóg sa odohráva až v roku 2016, takže vtedy túto etapu života slávnostne ukončím), ale nemyslím si, že detstvo mám úplne za sebou. to bude trvať tak dlho, ako ja budem dýchať.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a ešte k fotkám (na to podstatné zabudnem, ako vždy :D) - sánka dolu, šéfe! už mi dochádza zásoba ešte nepoužitých komplimentov a zároveň sa tie pocity z tvojich fotiek blbo dávajú do pozemšťanom zrozumiteľnej podoby.
      sú skrátka magické.

      Vymazat
    2. panejo, tomu bych říkal inspirativní děství! to je bezva :) hvězdy jsou krásné, taky na ně teď chodím, vlastně já začal až jak jsem se stal starším ... jako dítě jsem si nevšímal takových věcí, nepovažoval jsem je za krásné.

      děkuji za takový komentář, vážím si ho :)

      Vymazat
  11. To je teda otázka na tělo! Já jako úplně malá jsem běhala za klukama a líbala je ve křoví... :D

    OdpovědětVymazat
  12. Přebalovala, krmila a starala se o malýho brášku, učila se vařit, pokoušela se postavit věčně opilé matce, a moc si přála mít normální život.

    Haha, nic pozitivního mě nenapadá. .)

    OdpovědětVymazat