28. 9. 2013

When you're in your deepest dreams

Přál bych si jedno, a to zkloubit ty dva světy, mezi kterými lítám.
Praha mě neuvěřitelně vysiluje. Vůbec nejsem ani schopný vyjádřit pocit, který mám pokaždé, když se vracím domů. Jsem tak rád, že jsem odsud. Jsem tak rád, že jsem z Lanškrouna! Oh, mé lesy.

Lanškroun v 7:15 ráno

15 komentářů:

  1. Přesně tak se cítím když jsem o víkendu na chalupě:) Praha je fakt vysilující, i pro mě jako pražačku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ještě nechci dělat závěry, ale bojim se, že si nezvyknu, haah ... lžu, nebojim, já si spíš nechci zvyknout ...

      Vymazat
  2. prepáč, ale druhá a tretia fotka mi pripomenula scénu v Hannibalovi, keď v lese objavia telá.. ale narozdiel od teba porastené hubami a napojené na živiny, bŕŕ... ale to, že mi to asociovalo vlastne vôbec nie je zlé! :D

    och lesy... :)

    OdpovědětVymazat
  3. mám stejné pocity a proto jsem rád, když mám jakoukoli možnost, na chvíli někam vypadnout.

    OdpovědětVymazat
  4. nejkrásnější je oboje dohromady. stejně jako klid přinášející mlha po ránu, tak i vystresovaný město plné energie, který naopak mě nabíjí energií.

    OdpovědětVymazat
  5. áno áno úplne viem prečo tá radosť domov. les les nádherný.

    OdpovědětVymazat
  6. ta první je úžasná - zrovna v pátek jsem šla asi v 7.30 kolem přehrady a taky se tam takhle vznášela mlha a svítilo slunce no a uplně mě to uchvátilo až dojalo...

    OdpovědětVymazat
  7. to je úžasný a ani se ti nedivím! taky jsem ráda, když se vracím z Vídně na víkendy domů na vesnice.. je to příjemná změna :)

    OdpovědětVymazat