Já v krajině. Krajina ve mně.

Pryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryčpryč.
Dalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodalekodaleko.

Na několik dnů jsem odcestoval na nespecifikovaný místo. Bylo to tam skvělý. Všude okolo mně byly nekonečna. Byly mlhy a zároveň byl sníh. První sníh, kterej mi hlasitě křupal pod nohama, protože jsem měl podrážky s vysokým vzorkem. Chodil a jezdil jsem krajinou, nikde nikdo. Jen ta mlha. Neviděl jsem nikam. Meditoval jsem, tancoval jsem, přemítal jsem. Bylo to příjemný.