Pokaždé, když se nalíhnou malé labutě, káčata nebo housata, fascinuje mě jejich upjatost k matce.
Kdysi se mi v hlavě zrodila myšlenka vytvořit právě jakousi ochraňující
labuť. A protože mám rád absurdity, chtěl jsem to zrealizovat nějakým neobyčejným způsobem. Živá labuť by byla nuda. K origami provedení mě přivedli papíroví ptáčci - každý fotograf určitě ví, jaké myslím, je jich plný internet. Nápad jsem tedy měl, zbývalo vyřešit materiály - papír nebo plech. Po poradě s učitelkou v ZUŠ vyhrál plech. Tato výrobní challenge padla na mého strejdu, který je klempíř a s plechem dělá den co den. Dopadlo to skvěle a moc mu za to děkuji!! :)
Místo jsem měl vybrané od listopadu 2012. Bylo skryté hned vedle trati, každý den jsem jezdil vlakem okolo. Ovšem fascinovalo mě, až když opadaly stromy a slehla tráva. Sledoval jsem ho tedy více než půl roku. Největší strach panoval z toho, že voda vyschne a nedosáhnu odrazového efektu. A tak je to vždycky. Z počasí mám stres pokaždé. Naštěstí vše vyšlo suprácky a přímé slunce vytvořilo nad celou bažinou úplně úžasnou hru stínů a světel.
Šaty navrhla a ušila Míša Šabatová přesně na míru pro tohle focení. Moje vize/požadavek byl, aby měly symetrický tvar podobný labuti - límeček šatů se prolíná s jejími tvary.
Líčení a vlasy měla na starost Monika E. a Lucie K. (studio Anteo). Tam jsem chtěl přenýst určitou podobu živé labutě, tudíž jsme se inspirovali přímo u těchto živých bytostí. Tmavé stíny nad očima, oranžová pusa napodobující zobák a zbytek obličeje světlý.
A modelce Míše C. (Unique One) nesmím zapomenout poděkovat za ochotu cestovat 3 hodiny do našeho místa konání!
Tímto bych chtěl začít jakousi sérii fotek s nepřirozeně velkými věcmi. Bude to běh na trošku delší trať, protože postupné hromadění konceptů a myšlenek je fuška. No, uvidíme ...
Video: Eva Šimková
